Deskové hry nepatří jen do matematiky. Do škol míří nová
environmentální hra Ekopolis
Když Andrea Kosařová zveřejnila na stránkách společnosti Scio
informaci, že shání školy, které by se byly ochotné spolupodílet na
přípravě a zkoušení nové deskové hry zaměřené na environmentální
problematiku, obdržela velmi brzy na pět set kladných odpovědí.
Nabídka hry, která vznikla v rámci operačního programu
Vzdělávání pro konkurenceschopnost, se trefila přesně do oblasti, v
níž je atraktivních výukových materiálů nedostatek. Tak se zrodila
Ekopolis, hra, která má děti přimět nejen o problematice životního
prostředí ve školní lavici jednou týdně přemýšlet, ale především
dívat se kolem sebe a všímat si souvislostí.
Děti dnes třídí odpad, sbírají starý papír a vyhazují prázdné
monočlánky do kontejnerů mnohdy samozřejměji než jejich rodiče. V
řadě škol fungují ekologické týmy, které hlídají spotřebu energií,
kontrolují zbytečné svícení nebo úniky tepla.
Environmentální výchova si však neklade za cíl naučit děti "jen"
neplýtvat a přírodu chránit, ale především zodpovědně s ní
zacházet. Můžete vymýtit všechny továrny ze svého okolí, ale kde
potom vyrobíte oblečení, auta nebo léky? Chcete znát nejlepší
řešení, jak to všechno udělat? Žádné spolehlivé není, nicméně je
dobré začít u sebe, chovat se k přírodě vždy zodpovědně... Když
bude podobná moudra odříkávat učitel od katedry, polovina žáků brzy
usne. Lepší je si to rovnou zahrát.
Nejde o to, být zelený, ale vyvážený Ekopolis je hra určená pro
žáky 5. až 9. tříd a také studenty víceletých gymnázií. Hraje se ve
třech až šesti hráčích, herní plán má podobu rozsáhlé zelené louky,
kterou protéká potok s rybníkem. Úkolem každého hráče je pomocí
hracích karet postavit město, v němž dokáže co nejlépe skloubit
ekologická, ekonomická a sociální hlediska.
Jinými slovy: kromě míst pro život, tedy sídlišť, domů,
kulturních a zdravotnických zařízení, škol a obchodů, a kromě
přírodních aglomerací, jako jsou parky, hřiště, obory, rybníky,
koupaliště, sady nebo vinice, zde musí být i industriální zařízení
- automobilky, továrny, velkochovy, elektrárny nebo
velkosklady.
Děti mají k dispozici určitý počet hracích karet, které postupně
přikládají na plochu a budují svá města. Karty jsou barevně
odlišené a ve hře jde o to, aby bylo při stavbě města použito
vyváženého počtu červených (industriálních), zelených (přírodních)
a modrých (urbanistických) karet. Samozřejmě platí, že čím je
rozumnější poměr, tím vyšší je pravděpodobnost výhry.
Karty se dobírají v průběhu hry, hráči je ale mohou naslepo
vyměnit všechny, třeba pokud by jim situace ve hře dovolovala pouze
takový krok, který se jim příčí. Reagují tak na okolnosti, které
nastávají - podobně jako se mění sama příroda.
Tento model je určen zejména menším dětem, u starších hráčů se
hra obohacuje o princip akce a reakce, daný právě zahranou kartou.
Podle jejího typu (barvy) si hráči navíc losují určitou událost. Ta
přináší, nebo ubírá body a mění bodové skóre. Stavíš industriální
zónu? Možná je ti to proti srsti, ale tahle karta ti může přinést
událost jako "expo", "uspořádání hudebního festivalu" nebo "roční
prémii", a tvoje bodové ohodnocení se rázem navýší. Stejně tak tě
ale může postihnout například "smog" nebo "prasklé potrubí".
Karty jsou ve hře promyšleně provázané, takže když například
udeří nezaměstnanost, přichází o body každý hráč, který má více
modrých, urbanistických karet než červených, industriálních. Když
stavíte lidem domy a obchody, musíte prostě přemýšlet i o tom, kde
budou pracovat. Stejně tak ztratíte body, když máte v menšině karty
zelené a udeří vlna veder. Ale ani modré zóny nejsou špatné - za
zavedení moderní MHD nebo úsporného osvětlení máte body právě díky
umístění urbanistických modrých zón.
A skládku už jste viděli?
"Ekopolis není jen hra, je to didaktická pomůcka," říká Andrea
Kosařová. Při jejím hraní se počítá s účastí pedagoga a s jeho
aktivním vstupem. Všechny použité termíny a karty je třeba během
hry vysvětlit, zejména těm menším. To se týká nejen staveb, ale i
událostí - na jižní Moravě budou určitě znát vinice, ale osobní
smogovou zkušenost mít nejspíš nebudou.
"Ve vývojovém týmu spolupracovali metodici her společně s
environmentalisty. Právě na jejich popud jsme přidali ještě figurky
záchrany ohroženého druhu nebo zamoření oblasti, které hru
ozvláštní starším hráčům. Z podnětu učitelů zase přibyl do hry
dramatický prvek - kategorie událostí, které hodnotu karet
proměňují," popisuje přípravy hry hlavní metodik týmu Kryštof
Kozák.
Aby hra děti bavila, musí být svižná a čitelná. "Velkou výhodou
je, že hráči hned vidí důsledky svého chování. Jak budou do
Ekopolisu pronikat, naučí se plánovat, vidět za horizont událostí.
Současně si mohou všechno osahat a vyzkoušet. Hra by měla zároveň
otevřít kreativní prostor - učitel může říct: Něco vám tam chybí,
nakreslete si to," říká Kozák.
Ekopolis se bude školám nabízet v uceleném setu, který bude
kromě hry samé obsahovat i metodické pomůcky a návody, jak s dětmi
pracovat. Ačkoli celý projekt vyjde na více než 17 milionů korun,
pro školy zůstává Ekopolis zdarma, jen se o něj musí včas
přihlásit. "Díky dotaci, kterou jsme na projekt získali z
Evropského strukturálního fondu, máme prostředky i na to, abychom
učiteli-koordinátorovi Ekopolisu na škole zaplatili úvodní školení
a poskytli další podporu, například podklady pro související školní
projekty, e-learning pravidel a principů hry a podobně," dodává
Kozák. Kdo zná Osadníky z Katanu, bude za chvíli "doma" První
testování hry "na dětech" proběhlo letos v červnu a jeho cílem bylo
především vyzkoušet, jestli hra bude děti bavit, jak rychle ji
pochopí a zorientují se v ní, zda je hra dostatečně dynamická a
dobře rozplánovaná tak, aby se dala zahrát za jednu vyučovací
hodinu, ale třeba i jestli má dostatečně poutavou grafiku.
Mise byla úspěšná. Děti, které mají zkušenost s bestsellery
deskových her typu Osadníci z Katanu, Agricola nebo Carcassonne,
hru ovládly rychle. "Jen jim dost dělalo problémy sčítání kladných
a záporných čísel. Když si ale nevěděly rady, na bodovacím poli si
to s figurkou prostě odchodily - dopředu a dozadu. Třeba to díky
tomu pochopí," usmívá se Andrea Kosařová.
V říjnu vyrazí realizační tým Ekopolisu na druhý testovací okruh
přímo do škol. Jde v podstatě o zátěžový test, který má ověřit, zda
jsou karty dostatečně odolné dětskému zacházení, písmo čitelné a
grafika přehledná. Ostrá verze by měla být hotova nejpozději v
únoru příštího roku. Ještě tento školní rok tak budou děti v rámci
environmentální výchovy Ekopolis hrát.
Při zkoumání, co všechno může hráče při budování města
postihnout, se člověk docela dobře baví. Tak třeba karta "problémy
s úřady" říká - ihned odhoď všechny stavby z ruky a vezmi si nové.
Ještě lepší jsou "volby". Když přijdou, musí všichni hráči odhodit
své hrací karty a namátkově vzít jiné. "Konkurenční boj" zase
znamená vytáhni jednomu hráči náhodnou stavbu z ruky a odhoď ji ze
hry.
A co "zasedání městské rady"? Každý hráč ihned vybere jednu
stavbu ze své ruky a všichni současně je pošlou hráči po pravici. S
tím vysvětlováním to nebudou mít učitelé úplně lehké...
***
EKOPOLIS ONLINE Kromě samotné deskové hry bude Ekopolis mít i
vlastní internetový portál. Na něm budou nejen představeny
pedagogicky návazné projekty a například i e-learningová verze
výuky hry, ale také možnost zúčastnit se mapování krajiny v okolí.
V návaznosti na Google Maps tak budou děti moci samy, v zájmové
skupině nebo dohromady s učitelem mapovat a popisovat zajímavá
místa a stavby blízko svého domova, stejné záznamy si ale budou
moci vést třeba i během výletů. Spojí tak pohyb venku a poznávání
okolí, protože musí místa osobně navštívit, popsat, nafotit,
nakreslit a pak prokázat počítačovou gramotnost: uložit soubory,
upravit fotografie, naskenovat obrázky. Tím vznikne jedinečná mapa.
Hra by měla především děti přimět k tomu, aby se začaly více dívat
kolem sebe. Podobně jako se to stalo tvůrcům týmu. Spolupráce na
internetovém Ekopolisu přitom není nutně podmíněna žádným
oficiálním připojením školy, to znamená, že i tam, kde hra nebude
mít žádný velký hromadný ohlas, se mohou Ekopolisu online účastnit
i jednotliví nadšenci samostatně. Více informací na
www.ekopolis.cz.
O autorovi| LENKA MARTINKOVÁ, Autorka je stálou spolupracovnicí
přílohy Akademie LN